O Bavorovicích
lidově též Baborovice; německy Baurowitz; 1850–1964 obec, od
1964 o. Hluboká nad Vltavou.
O pravěkém osídlení místa svědčí žárové pohřebiště z přelomu doby
halštatské a laténské, zkoumané Bedřichem Dubským. Nynější vesnice
vznikla nejpozději počátkem 13. století a s jejím jménem se
v písemných pramenech setkáváme již kolem roku 1227; tehdy Bavorovice
patřily ke klášteru svatého Jiří v Praze. Znovu se připomínají
v roce 1262, kdy je král Přemysl Otakar II. klášteru odňal, aby mohl
vesnici připojit k panství nově zakládaného hradu Hluboké. Podle
urbáře z roku 1490 se zde nacházelo 25 poddanských usedlostí, krčma
a u řeky pustý mlýn. Na vlastních gruntech hospodařili Lorenc
Matěj, Hůrar, vdova Rychtářka se sirotky, Prokeš, Matuš, Mikuláš,
Zigl, Voldnar, Martin Lekšův, Jakub, Janek Machův, Bicek, Mikeš,
Petr, Zikl, Martin, Ondráček, Hazl, Borovec, Kubík, Janek Šart a Jíra
Šálek. Další tři usedlosti zničila povodeň a příslušné pozemky byly
potom svěřeny hospodářům ze sousedství, totiž Mikuláši, Voldnarovi
a Petrovi. Bavorovičtí poddaní měli povinnost robotovat při žních
a orbě na panském, ale k jejich úkolům také patřilo dovézt na hlubocký
zámek vše, co vrchnost koupí ke své potřebě v Budějovicích.
Koncem 16. století byly Bavorovice sídlem rychty, pod niž patřily
také vsi Dasný, Dobřejovice, Hosín, Hrdějovice, Chotýčany, Lhotice,
Opatovice, Poněšice a Vlkov. Roku 1452 v okolí Bavorovic tábořilo
vojsko Jiřího z Poděbrad, v letech 1741–1742 tady byli ubytováni
rakouští vojáci při obléhání Hluboké. Snad právě proto ukryl tehdejší
držitel usedlosti čp. 15 nádobku s dvěma sty stříbrnými mincemi
z 18. století, kterou už ale nikdy nevyzvedl a která byla nalezena
až v roce 1927 při přestavbě domu. Mnohem častěji než válečnými
událostmi bývala vesnice postihována záplavami, o čemž vypovídá
záznam tereziánského katastru z poloviny 18. století: „Tato obec nejenom
skrz častý povodně velikou škodu na lukách a polích trpívá, nýbrž
jim ubohým contribuentům skrz šifovní každého téhodne třikráte z Tejna
nahoru do Českých Budějovic jdoucí koně… na břehu se jim veliká škoda
děje, za kterou nedostávají žádnou náhradu, přestože to jsou jejich nejlepší
louky“. Začátkem 20. století se rozhořel vleklý spor mezi „starousedlými“
a domkáři, jenž se týkal prodeje obecních pozemků; rozbroje
rozdělily obyvatelstvo na dvě části, „starousedlí“ si v roce 1908
dokonce postavili vlastní hostinec. Byl to počátek pozdějšího politického
soupeření, nepěkného jevu moderní doby. Za první světové
války padli místní občané Vít Klíma, Josef Křiváček, František Kvasnička,
Matěj Kvasnička, Josef Musil, Karel Nýdl, Karel Pešek, Josef
Remta, František Severa, Jan Snopek, Václav Šimeček, Jan Šnercl,
Jan Trnka, Bohumil Tržil, Josef Tržil a Václav Tržil. Mezi událostmi
období první republiky vyniká svým významen například elektrifikace
Bavorovic (1922), založení hasičského sboru (1923) a baráčnické
obce „Vitoraz“ (1931). V letech 1940–1941 proběhla regulace
přilehlého úseku Vltavy, která měla zabránit ničivým povodním
a která pozměnila ráz krajiny. Za okupace zahynulo 18 bavorovických
Židů a také dělník František Moravec, jenž pro sabotáže na letišti
v Plané skončil v koncentračním táboře. V padesátých letech proběhla
socializace zemědělství; nevzniklo zde ale družstvo, pozemky
byly sloučeny pod zdejší farmu hlubockých státních statků. V letech
1956–1957 proběhla adaptace hostince a 1958 otevření kulturního
domu.
Rodáci: Jindřich Snopek (1651–1709), převor a letopisec zlatokorunského
kláštera, opat v Sedlci. Matyáš Kaska (1854–1941), osvětový
pracovník, středoškolský profesor v Českých Budějovicích. Václav
Kvasnička (* 1930), šéf československé vojenské mise v západním
Berlíně, autor knihy Droga zvaná špionáž. Ludmila Troupová
(* 1924), grafička. Stanislav Cífka (1927–1997), literární historik
a překladatel.
Památky: Naší pozornosti by neměly ujít četné krásné lidové stavby,
některé z nich štítově, jiné okapově orientovány; mezi ostatními
vynikají svou výzdobou a volutovými štíty především usedlosti
čp. 21 a 29, ale hodnotné jsou i čp. 4 (letopočet 1878), 5 (1869), 6,
8, 10, 11, 13, 14, 16 (1867), 25, 30, 33 (1863), 38 (1880, 1892 a 1893),
42, 43 (1903), 59 (1878) a 60 (1905). Obecní kovárna byla postavena
roku 1851, přestavbu datuje letopočet 1869, zvonek na střeše
kovárny pochází z roku 1946. Na jižním konci návsi stojí pomník
padlých v první světové válce, odhalený v září 1923. V severní části
vsi u silnice najdeme výklenkovou kapličku se soškou sv. Jana
Nepomuckého.
Lidé a domy: 1840 – 28 d., 250 o.; 1910 – 46 d., 444 o.; 2001 – 96 d.,
310 o.